Ja viem, je to moja vina. Predchádzajúcu knižku som čítala už dávnejšie a dej som si pamätala len matne. Takže zo začiatku som bola trošku stratená - hlavne čo sa vedľajších postáv týka. Postupne sa mi vyjasnilo, prečo sa mi knižka "Kouzla rodu Thornů" tak páčila - vtipné dialógy, neošúchaný dej, sympatické hlavné postavy. "Tajemství domu Thornů" predstavuje milú bodku za príbehom Elisabeth a Nathaniela. Bavilo ma to. Mercy pokrčila rameny. „Silas mi slíbil, že mě nezavraždí a nezakope vzadu na zahradě. Dal mi své slovo gentlemana.“ „To je podivně konkrétní,“ poznamenal Nathaniel. „Elisabeth, připomeň mi, abych nikdy nevykopával petúnie.“ Když zachytil její pohled, neslyšně vyslovil: „Higgins.“

Kniha má takové postavy, které si vás okamžitě získají, takže není překvapením, že se mi kniha tak líbila. Nathanielův humor, Elisabethina mysl a Silas obecně. Tato novela je mnohem více zaměřena na vztahy mezi postavami než na skutečný děj, což mě vlastně překvapilo, protože v novelách to obvykle není tak zajímavé, ale knize to přidalo hodně hodnoty. Takže v podstatě vidíme, jak se vyvíjí vztah Elisabeth a Nathaniela a spoustu malých momentů mezi nimi, které jsme v první knize ve skutečnosti vidět nemohli. Jen škoda, že tohle nebylo pokračování o 500 stránkách, protože ten svět, děj a postavy miluju!