Nechutně, nechutně čtivé. Už dlouho jsem nezhltnul knihu za de facto 3-4 dny. Léta jsem plánoval tuhle klasiku přečíst, coby Kunderovo nejznámější a největší dílo (značně skeptický, protože proč by autor jako Kundera měl dílo, co bude masově populární), ale nakonec jsem si loni knihu (mimo jeho další) pořídil a v první polovině tohohle roku kousek rozečetl a zase ji odložil (mám s knihami zvláštní...
Nechutně, nechutně čtivé. Už dlouho jsem nezhltnul knihu za de facto 3-4 dny. Léta jsem plánoval tuhle klasiku přečíst, coby Kunderovo nejznámější a největší dílo...
Nechutně, nechutně čtivé. Už dlouho jsem nezhltnul knihu za de facto 3-4 dny. Léta jsem plánoval tuhle klasiku přečíst, coby Kunderovo nejznámější a největší dílo (značně skeptický, protože proč by autor jako Kundera měl dílo, co bude masově populární), ale nakonec jsem si loni knihu (mimo jeho další) pořídil a v první polovině tohohle roku kousek rozečetl a zase ji odložil (mám s knihami zvláštní vztah, někdy mi dlouho trvá než je přijmu, než na ně mám náladu, než se k nim dostanu). Film jsem viděl, 2012, myslím, když jsem byl vyřízenej a přišlo mi, že je to jen o dvou lidech, co se konstantně ničili (to mi znělo v té době povědomě, bylo to jako rejpat se v otevřené ráně), nakonec i sám Kundera řekl, že na základě tohohle už se nesmí dělat žádné další adaptace. V kontextu toho musím říct, jak chcete adaptovat něco jako Nesnesitelnou lehkost bytí? Je to příliš literární, v každém ohledu, ve kterém to funguje, je to funkční hlavně a díky formě. Nakonec jsem si tenhle týden sedl ke knihovně na koberec a s rukama založenýma na kolenou chvíli v přítmí pozoroval svoje knihy, jak to někdy dělám. Po chvíli jsem vytáhl Kunderu, je úplně dole, uprostřed, šest knih a věděl jsem, že další na řadě je tahle (po Žertu a Směšných láskách) a tak jsem začal číst (vlastně mi začala číst K., více než rok zpátky, když mi poslala několik prvních kapitol namluvených jako audio - škoda, že už je nemám). Vzpomněl jsem si, jak Kubrick natáčel 'The Shining', taky svůj komerčně nejúspěšnější film, ve kterém v určitých slabých detailech a nuancích, ustupuje, coby ultimátní tvůrce-filmař, svému publiku, i když si v drtivé části stále drží styl, svoji půdu a to, kým je. A podobně jsem se cítil z téhle knihy. Kundera bojuje s kýčem stylem "haha, vím, o tom, že je to kýč a právě tím celý jeho efekt neguju" (to mi mnohdy nestačí, to je často ten nejlacinější způsob, jenže, Kundera není idiot, takže u něj je snazší na tuhle hru přistoupit). Odvolává se na to, že se vždycky zajímal o stará tradiční témata, tragédii, nevěru, vztahy apod. Kundera je totiž v unikátní pozici, řekl bych, protože většina lidí ho vidí jako spisovatele-Boha, protože až příliš dobře mísí kýč a vysokou literaturu, má příliš chytrejch keců, posype text úvahami a výroky, co lidi nadchnou, jako kdyby se dozvěděli něco šíleně novýho. Já tomu říkám vesnickej elektrikář / lidovej mudrc (ten vesnickej elektrikář bylo označení, co jsem jednou slyšel v práci, kde jeden z kolegů přichytával zářivku dost nevzhledně za její kryt kusem žlutozelenýho vodiče - nevzhledně, ale funkčně, nemusíte být úplně pravdiví, abyste byli upřímní, děláte to, jak by řekl jeden z mých oblíbených lidí za poslední měsíce "tak akorát"). A totéž dělá Kundera. Některý jeho prohlášení jsou prostě zcestný, komerční kalkul po kýženém uznání, postavy jsou jen postavy. A myslím si, že stejně jako já, řada lidí to z jeho psaní musí cítit. Kundera ale samozřejmě tohle ví a tak se kryje řadou malých štítů, které chytře rozprostírá tak, aby měl pořád hlubší příslib, i kdyby psal o hovně (počkat...). Slavoj Žižek řekl, že Kunderova nejlepší práce je jeho první román Žert a od té doby to jde už jen dolů. A já tak nějak pokaždé slyším tenhle názor, když si čtu Kunderovy další knihy a (prozatím se mi víc a víc potvrzuje, že je to pravda). Poprvé, co vidím Kunderu vyloženě lehce klopýtnout z jeho tradiční formy. Uuu.
Číst více
Číst více