Tohle byla veliká krása - a jedna z nejzajímavějších knih letošního roku. Petr Stein, osmnáctiletý navrátilec z lágru, a jeho provizorní čas mezi květnem 1945 a červnem 1946 (plus ve flashbacích pár let zpátky, doba okupace, koncentrák, pochod smrti). Čekání na návrat rodiny z Osvětimi, spolubytí s různě orientovanými vrstevníky (Icek je jedna z nejpozoruhodnějších postav), osahávání možností intimních vztahů, přizpůsobování se světu, který se definitivně změnil, zároveň hledání vlastní cesty a snad přitakání životu (s jistou výhradou). Píšu obecně, abych příliš nespoilerovala, ale největší síla románu tkví v jeho konkrétnosti. Zdánlivě pouhé plynutí dnů, jakýsi "tanec tak rychlý, jak jen ho hrdina tančit dokáže", se opírá o fakticky přesný popis života Židů (nejen) v poválečné Praze a empatický vhled do duše člověka, který se rozhlíží a tápe mezi možnostmi existence. K tomu zajímavá struktura (viz srovnání dvou útěků, jednoho z pochodu smrti, druhého směr vybrané místo k životu) a vzorná, atmosférotvorná práce s jazykem.

Kniha mě dostala ještě než jsem ji vůbec začala číst: neotřelým vzhledem a krásnou obálkou. Potom to téma. Pořád se píše o nepřeberných povoláních z Osvětimi, ale o tom, jaké bylo pro navrátilce sžívat se znovu s normálním světem toho moc napsáno nebylo. A pokud ano, myslím si, že to ještě nikdo v české beletrii nepopsal tak detailně a do hloubky jako Eli Beneš. Na to, že se jedná a prvotinu, je kniha opravdu velmi dobře vystavěná. 512 stran je rozděleno do tří částí, z nichž každá je jak příběhově, tak i stylem psaní a celkovým vyzněním úplně jiná. Jak kdyby byly uvnitř jedné knihy obsaženy tři různé knihy. Přitom se stále jedná o jeden příběh, který se stejně jako jeho hlavní aktér postupně vyvíjí. Příběh je neotřelý, neokoukaný, místy je opravdu velmi detailní v místech, kde byste to třeba ani nečekali; celkově je velmi dobře podaný. Tahle kniha patří k těm, na které jentak nezapomenu. Díky.