Právě jsem dočetla moji třetí knihu od farmaceuta Stanislava Havlíčka a jsem plná dojmů a nových poznání. Souhlasím s předešlými 3 komentáři uživatelú - i já to cítím podobně. Získal si mě autorův styl, něžný a poetický, nechybí mu ale humor a dávky sebeironie. Že je to člověk skromný a přátelský jsem měla možnost poznat i na nedávné besedě v naší krajské knihovně. Ve své poslední knize nás zavede do Jemenu, kde s několikaměsíčním odstupem zúčastní 2 misí - mezitím, při návratu domů - vypukne Covid- 19. Mise LBH, to nejsou jen zahraniční experti, ale především místní spolupracovníci a o těch se v této knize dozvíme hodně o jejich mentalitě, rodinném životě, svátcích , oblíbených jidlech. Národním (zlo)zvykem jemenců je žvýkání kathy ( listů rostliny Catha edulis), kterému se pravidelně věnují koncem týdne. Samozřejmě to zkusi i autor a další expati , velké nadšení a požitek nezakusí, spíš nepříjemné pocity. O tom, jak takový "kathový sedánek" vypadá, si můžeme přiblížit na 2 fotografiích z mnoha dalších na konci knihy. Kniha mě opravdu hluboce oslovila, je v ni mnoho moudra a poznání a budu se k ní znovu vracet. Nutí čtenáře k zamyšlení: Opravdu potřebujeme všechny ty věci, kolem sebe, umíme si představit, že by nám na vše stačil jen batoh? Doporučuji tento hořkosladký šálek kávy, i když to není lehké čtení...

Lidé se sice zcela pochopitelně vyhýbají tomu, co nemají rádi, ale o tomhle lékárníkovi se to úplně říct nedá. Standa kávu nerad, a přesto ji jeho čtvrtá kniha nese v názvu. Káva z Mocha občas polechtá bránici špetkou sarkasmu nebo jízlivou sebeironií pozvedne koutky úst do úsměvu, který zahřeje duši. Víc se ale bolestí jiných dotýká míst, o nichž jste ani netušili, že v sobě máte. Vydat se za hranice vlastního komfortu chce odvahu a odvaha bude zapotřebí i k přečtení Kávy z Mocha. Není to totiž žádné konzumní frapíčko, ani presso jako tečka po dobrém obědě. Tohle je jiná káva, silná a hořkosladká, která probere z největší letargie a nabízí mnohem ostřejší vnímání života. Možná odhalí i věci dříve neviděné, nebo záměrně skryté. A možná, společně se změnou vnímání okolního světa, změní pohled čtenáře na sebe sama. A na šlofíčka zapomeň, po doušcích z kapitol Kávy z Mocha se těžko usíná. Nezbývá, než popřát dobrou chuť a inspirativní čtení.