Knížka na mě "vyblikávala" z několika zdrojů, takže když jsem ji viděla v knihovně, hned jsem ji zadrápla a lupla téměř na jeden zátah. Hlavní hrdinka to v životě nemá jednoduché, ať co se týká rodinných vztahů, tak hledání vlastní identity a ponižujících a děsivých zkušenosti s rasismem a WP hnutím, které (bohužel nejen) v Německu zdaleka neřeklo poslední slovo. Líbila se mi linka, která upozorňuje na to, že pravicovy extremismus je ideou, které je zapotřebí se obávat, zejmena s aktuálním denim a vzestupem volebních preferencí AFD. Plus některé metafory (automat na nádraží) byly supr povedené. Na druhou stranu mi ale nějak nesedla jeji celková ufňukanost (byt nejspíš oprávněná), což mi hodně snížilo celkový dojem. Forma byla ok, osvěživá.

Kniha má dva plusy a to téma (vyrůstání v DDR, když je člověk jiné barvy) a spojení češtiny a angličtiny. Bohužel mi vadilo, že jsem se často ztrácela s kým hovoří.